Naše švýcarské dobrodružství

Balancuju na tenké hraně. Na jedné straně jsou možnosti ve firmách jako je Sonova, NVIDIA a Google. Na straně druhé jsem nezaměstnaná, tlustá, v depresi a bydlím u maminky. Jisté skutečnosti mě zatím bohužel překlápí k té obtloustlé variantě. Na nabídku Sonovy jsem si vzala týden na rozmyšlenou a jelikož to v NVIDIA trvalo, řekla jsem si, že to vezmu. Celý balíček zněl dost dobře a všichni radili "Radši vrabec v hrsti...". Půl dne jsem komponovala email a pročítala sto dvacet osm zdrojů o vyjednávání pracovní nabídky. Vyjádřila jsem své nadšení a zeptala se, jestli by ještě nešlo udělat něco s nabízeným platem před tím, než příjmu. Dnes jsem měla telefonní hovor s HR managerem, který mi s úsměvem sdělil, že s platem se pohnout nedá, což jsem čekala. Byla jsem připravená nabídku přijmout i tak. Pak mi ale pan ejčárista řekl, že se rozhodli nabídku stáhnout. Ba-dum-tsss... Ve zkratce to odůvodnil tak, že nemám dost zkušeností s vývojem produktu a že je jim nepříjemná diskuze

Je pondělí, něco před první hodinou odpolední. Zastavujeme s Peťou na parkovišti u Sonovy a mě tak trochu přepadá panika. Ptám se, co by se stalo, kdybychom prostě zas jeli dom. To Peter odmítá, tak teda jdu. MiBand mi ukazuje 104 tepů za minutu (v klidu mívám kolem 80). Dám si pár hlubokých nádechů a výdechů, siláckou pozici a jdem na to. Na recepci mě vyzvedává line managerka a za vstupem mi hned ukazuje jejich produkty, naslouchátka různých tvarů a funkcí. Procházíme hezkou prosvětlenou moderní budovou. Nastíní mi plán, jak bude odpoledne probíhat a bavíme se o náplni práce. Ve zkratce jde o programování pro naslouchátka a mobilní aplikace. S prací na produktu nemám zkušenosti, takže bych se toho ze začátku asi dost naučila a sáhla si i na mobilní technologie. Zní mi to dobře. Přichází tři inženýři, všichni se představí a pak se podle mého životopisu doptávají na mé zkušenosti. Zeptám se, jestli mi nechcou položit nějaké technické otázky. Je to divné, ale nechtějí. Potom se podív