Holubi na střeše
Balancuju na tenké hraně. Na jedné straně jsou možnosti ve firmách jako je Sonova, NVIDIA a Google. Na straně druhé jsem nezaměstnaná, tlustá, v depresi a bydlím u maminky. Jisté skutečnosti mě zatím bohužel překlápí k té obtloustlé variantě.
Na nabídku Sonovy jsem si vzala týden na rozmyšlenou a jelikož to v NVIDIA trvalo, řekla jsem si, že to vezmu. Celý balíček zněl dost dobře a všichni radili "Radši vrabec v hrsti...". Půl dne jsem komponovala email a pročítala sto dvacet osm zdrojů o vyjednávání pracovní nabídky. Vyjádřila jsem své nadšení a zeptala se, jestli by ještě nešlo udělat něco s nabízeným platem před tím, než příjmu. Dnes jsem měla telefonní hovor s HR managerem, který mi s úsměvem sdělil, že s platem se pohnout nedá, což jsem čekala. Byla jsem připravená nabídku přijmout i tak. Pak mi ale pan ejčárista řekl, že se rozhodli nabídku stáhnout. Ba-dum-tsss... Ve zkratce to odůvodnil tak, že nemám dost zkušeností s vývojem produktu a že je jim nepříjemná diskuze o platu (jako kdyby nějaká proběhla...). Potom z něj vylezlo, že už mají lepší kandidáty. Tak jsem si pobrečela a vyvztekala se, mé, už tak chatrné, sebevědomí si vzalo dovolenou a nějak se s tím srovnávám. Je dost možné, že by se něco podobného stalo, i kdybych na to kývla hned. Nebo taky ne. To už ale nezjistím.
Na konci listopadu opouštíme byt v Brně a vracíme se do míst našich trvalých bydlišť (děkujeme, rodičové!). Postupně se zbavujeme věcí, které s námi dál cestovat nebudou. Já mám za sebou pět pohovorů a dva domácí úkoly pro NVIDIA, pohovor s Google a další s firmou vyrábějící detektory radiace. Všichni by se měli už brzo ozvat, ale trochu se té odezvy teď bojím. Peťa rozeslal další životopisy na zajímavé i méně zajímavé pozice a má naplánované pohovory. Pokračuje ve studiu, hraje si s machine learningem a computer vision a buduje si portfolio na GitHubu. Jde to pomalu. Snažíme se nevěšet hlavu a vzít si z toho všeho ponaučení. Musíme ale přiznat, že jsme touhle dobou doufali už aspoň v jednu uzavřenou smlouvu. Toš uvidíme, kam to všecko snažení ještě povede :)
Na nabídku Sonovy jsem si vzala týden na rozmyšlenou a jelikož to v NVIDIA trvalo, řekla jsem si, že to vezmu. Celý balíček zněl dost dobře a všichni radili "Radši vrabec v hrsti...". Půl dne jsem komponovala email a pročítala sto dvacet osm zdrojů o vyjednávání pracovní nabídky. Vyjádřila jsem své nadšení a zeptala se, jestli by ještě nešlo udělat něco s nabízeným platem před tím, než příjmu. Dnes jsem měla telefonní hovor s HR managerem, který mi s úsměvem sdělil, že s platem se pohnout nedá, což jsem čekala. Byla jsem připravená nabídku přijmout i tak. Pak mi ale pan ejčárista řekl, že se rozhodli nabídku stáhnout. Ba-dum-tsss... Ve zkratce to odůvodnil tak, že nemám dost zkušeností s vývojem produktu a že je jim nepříjemná diskuze o platu (jako kdyby nějaká proběhla...). Potom z něj vylezlo, že už mají lepší kandidáty. Tak jsem si pobrečela a vyvztekala se, mé, už tak chatrné, sebevědomí si vzalo dovolenou a nějak se s tím srovnávám. Je dost možné, že by se něco podobného stalo, i kdybych na to kývla hned. Nebo taky ne. To už ale nezjistím.
Na konci listopadu opouštíme byt v Brně a vracíme se do míst našich trvalých bydlišť (děkujeme, rodičové!). Postupně se zbavujeme věcí, které s námi dál cestovat nebudou. Já mám za sebou pět pohovorů a dva domácí úkoly pro NVIDIA, pohovor s Google a další s firmou vyrábějící detektory radiace. Všichni by se měli už brzo ozvat, ale trochu se té odezvy teď bojím. Peťa rozeslal další životopisy na zajímavé i méně zajímavé pozice a má naplánované pohovory. Pokračuje ve studiu, hraje si s machine learningem a computer vision a buduje si portfolio na GitHubu. Jde to pomalu. Snažíme se nevěšet hlavu a vzít si z toho všeho ponaučení. Musíme ale přiznat, že jsme touhle dobou doufali už aspoň v jednu uzavřenou smlouvu. Toš uvidíme, kam to všecko snažení ještě povede :)
Komentáře
Okomentovat