Ve Švýcarsku bydlíme asi 20 měsíců a je nám tu stále moc dobře. Jsme zdraví (můj vytržený zub se nepočítá :)), cestujeme a když je nám smutno po domově, navštíví nás naše milá rodinka nebo kamarádi. Za poslední rok jsme stihli projít hodně kopců a hor v okolí, byli jsme ve Francii, Ománu, Chorvatsku, Skotsku a na Madeiře. Všude bylo parádně, tak na žádost rádi poskytnem bližší podrobnosti nebo mapy.

  

Foto: Radek Lát, květen 2019

Zabydlet se v Heidenu se ukázalo jako správná volba a shodli jsme se s Peťou, že bychom neměnili. Velká města nám nechybí i proto, že se občas dostanem do Zurichu, služebně nebo jen tak na výlet. Na cyklistiku je to tu u nás dost nahoru a dolu a převýšení skoro každého menšího výletu se lehce přehoupne přes kilometr. I proto víc provozujem pěší turistiku, taky trochu běháme po lesích a loukách, a tak už to tu máme zmapované docela dobře. Stovky fotek a videí stále čekají na zpracování, tak pár přihazujeme. Když jsme se sem chystali, byl plán zůstat dva tři roky. Popravdě teď jasný plán nemáme, i když stále s návratem tak nějak počítáme. Necháváme tomu volný průběh a časem se uvidí.

BLK2GO

Stále pracujeme v Leica Geosystems a dokonce jsem sem přitáhla i kamarádku z vysoké. Občas si povzdychnu, že pracujeme příliš, v pracovní době máme ale volnost. Peťův tým nedávno oficiálně oznámil jejich nový handheld 3D skener, BLK2GO. Já jsem si v únoru zaletěla služebně do Kanady (-28 stupňů fakt nechcete, ale Rockies jsou nádherné!) a do konce roku finišuju na dronech. Budu přecházet taky na skenery u nás v Reality Capture, jen ještě není jasné, na který projekt.

Začátkem roku jsme dobrovolně podali daňové přiznání, jelikož jsme si mohli snížit daňový základ o paušální částku, stravné a připojištění. Nedávno mi přišlo vyúčtování a výsledná částka odpovídá asi pětině jedné výplaty. Beru to jako supr bonus k už tak nízkým odvodům (daně máme pod 13%). Peťa na vyúčtování ještě čeká a měl by dostat vráceno víc, jelikož si odepsal i cestovné autem do práce, tak uvidíme.

Někdy dostáváme otázku na každodenní rozdíly mezi životem v ČR a tu. Napadá mě slušnost a čestnost. Když přijedu domů, uvědomím si, že jsem přestala očekávat, že mě chce někdo odrbat, něco mi ukrást nebo udělat nějakou zákeřnost. Žijeme a pracujeme v malém městě, ve větších je to možná trochu jiné, ale dám pár příkladů:

• drahé poštovní balíky vám tu postaví před dům, počkají na vás do večera
• ve veřejném prostoru je čisto (a to málokdy potkáte odpadkový koš)
• někteří si venku kolo ani nezamykají
• najdete tu odemčené ledničky se sýry a jogurty s kasičkou na peníze vedle
• v práci máme neomezený počet sick days
• za odpad se platí po kusech a používá se speciální pytel nebo nálepka (zatím jsem neviděla, že by někdo vyhodil neoznačený)

Jako poslední téma dnes vybírám němčinu. Inu, plynulí ještě nejsme. Já pasivně rozumím a jsem schopná třeba jednat s appenzellskými úřednicemi. Z Peti, který loni v lednu uměl guten Tag a Scheisse, se podle mě pomalu stává Švýcar. Sám spustí německy dobrovolně snad časteji než já. S kolegy mluvíme anglicky, takže motivace není tak velká, ale zlepšujeme se. Co se ale nezlepšuje, je, i navzdory čtení českých knih, moje čeština. Často používám slovenský slovosled a naskakují mi slovenská, anglická a dokonce už i německá slova. Prostě guláš jak cyp.

Pokud jste si ničeho divného nevšimli, pochvalte mě v komentářích a přihoďte i nějakou novinku z vaší strany, jo? :)