Nový Zéland

Fíha, březen! Je to už nějaký ten pátek, co jsme o sobě dali naposled vědět. Událo se toho celkem dost a pár lidí se mě ptalo, jestli jsme odjeli pracovat na Zéland. Tak mi dnes dovolte shrnout ten náš výlet; samostatný zápisek s pár fotkama si rozhodně zaslouží. K životu v Alpách ve zkratce: zatím bydlíme přes Airbnb v Rakousku, od konce března máme podepsanou nájemní smlouvu ve Švýcarsku, Peťovi se v práci líbí, zrovna vyřizuje povolení k pobytu a já čekám na odezvy ze dvou firem. Víc když tak v příštím zápisku.

V prosinci jsme stihli tři důležité věci. Peťa si našel job, ve zdraví jsme přežili Vánoce a odletěli do teplých krajin. Tam i zpět jsme si udělali jednodenní zastávku v Taipei, hlavním městě Taiwanu. Byl to náš první styk s divokou Asií, takže to v nás celkem zanechalo stopu. Stihli jsme pár buddhistických chrámů, k Peťové radosti se najedli v zapadlé čtvrti s místníma, prošli zoo (pandy a tučňáci!!!) a povečeřeli výborné michelinské kuře v Hawker Chan za sto korun. Na Taiwanu je lacino, všude narážíte na kreslené postavičky a lidi na ulici po vás koukají.

   
    

Lety s China Airlines byly pohodlné a pěkně se o nás starali. Před odletem doporučujeme aspoň jednodenní hladovku. A pak začlo putování po Novém Zélandu. Byl krásný a deštivý. Vzali jsme to od severního ostrova na jižní a evidentně jsme si doma přibalili dost oblačnosti. Oficiálně vyhlášené období sucha se pár dní po našem příjezdu změnilo v záplavový stav a od té doby jsme ctili tradici stavění stanu v dešti. Možná by nás to  štvalo míň, kdyby všichni kolem neříkali, že jim sprchlo za poslední měsíc jednou dvakrát. Naštěstí bylo z těch 23 dní ale i pár azurových a Zéland se nám ukázal ve vší kráse.

  

Každý den jsme zažívali něco nového. Novozelandské Flat White bylo tak výborné, že si ho se mnou dával i Peťa. Máme pár fotek a chceme sestříhat video - tipuju to tak na horizont 2020. Když se nás někdo ptá na největší zážitky, je mezi nimi surfování na písečných dunách, trek podél nádherného pobřeží u Cape Reinga, maorské městečko, náročný výšlap v Richmond Ranges s přenocováním v turistické chatce (po kterém jsme tři dny nemohli chodit), kajakování v národním parku Abel Tasman, večerní procházka k ledovci, projížďka na jetboatu, všudypřítomné kousavé mušky, průchod řekou v jeskyni, pozorování opravdového kiwiho, luxusní bejvák v Queenstownu po X dnech pod stanem, krásná zátoka Milford Sound, národní park Mt. Cook nebo zemětřeseními poznamenaný Christchurch.

   

   

Na závěr musím vyslovít kacířskou myšlenku: Jihozápad USA nás ohromil víc. Možná za to mohlo počasí, jedinečnost krajiny a nebo jsme prostě jen rozežraní. Zélandu se nedá upřít neuvěřitelná rozmanitost na relativně malé ploše - písečné duny, louky, džungle, pláže, skály, ovce, krávy, jeleni, ptáci - je tam všechno a ve velkém. Jejich angličtině nebudete často rozumět, řídí na špatné straně (vlevo, Lucie, jeď vlevo!) a za letenku dáte jmění. V zimě je tam ale tepleji, žádné zvíře se vás tam nesnaží zabít a trávu mají fakt zelenější. Vemte si měsíc dovolenou, pujčte si campervan a užijte si to aspoň tak jako my. Stojí to za to!