Stihli jsme to
Máme výborné zprávy!
Minulý týden ve středu jsme se vydali na krátký výlet do Švajcu. Tentokrát nám milou společnost a psychickou podporu dělali Peťovi rodiče. Během cesty tam si Peťa na benzínkách a odpočívadlech stihl taky domluvit osobní pohovor, takže to máme dvě mouchy. První noc jsme strávili v rakouské horské vesničce Brand. Ráno jsme vykutali auto ze sněhu a pokračovali do Curychu. Večer nás turecký řidič ve svém starším Priusu dovezl do upršeného centra. Vánoční dekorace mají fakt krásné a zastřešené trhy na hlavním nádraží přišly v dešti vhod. Doufám ale, že při příští návštěvě už bude jeden z nás zaměstnaný, jinak nás ta krajina zruinuje (nejlevnější ubytko na noc šlo k pěti tisícům, 30 minut parkování 150 korun, 4 km Uberem 450 korun a tak dále, a tak dále).
Další den nás tedy oba čekal pohovor. Mě v maličké firmě vyrábějicí detektory radiace 15 minut pěšo od našeho ubytka a Peťu ve švýcarské firmě, se kterou už jeden pohovor měl, 90 minut autem od Curychu v městečku Heerbrugg. Je to kousek od německých, rakouských a lichtenštejnských hranic a výborné jsou na této poloze mimo jiné ještě bližší hory a kratší cesta domů.
V pátek byla po noční sněhové bouři obloha vymetená a cestu na pohovor mi zpříjemňovalo ostré ranní sluníčko. Postupně jsem si popovídala s osmi zaměstnanci, kteří působili velmi mile. Technicky už mě moc nezkoušeli. Pozice se týká vestavěného systému v trubce na detekci radiace a trochu dalšího programování kolem. Bavili jsme se i o platu a benefitech a nakonec se dohodli, že jim dám do Vánoc zpětnou vazbu a oni kontaktují lidi, které jsem uvedla pro reference. Suma sumárum: velká zodpovědnost a prostor se učit, příjemný kolektiv, málo dovolené a nižší plat. Myslím, že jsem se líbila, ale celý balík bohužel nezněl tak dobře jako má propadlá nabídka Sonovy. Je to poslední firma, se kterou teď jednám.
Peťa si ten den přivstal a odfrčel na východ. Čekal ho technický pohovor s několika inženýry a potkal se také s manažerem z konzultantské firmy, pod kterou by pracoval. Dozvěděl se díky tomu i další podrobnosti a že o něj mají zájem, i kdyby to zrovna s touto firmou v Heerbruggu nevyšlo. Dalším zjištěním bylo, že se od něj očekává, že bude denně pracovat v Heerbruggu. Zábavné bylo, když Peťa řekl, že jsem tu ještě já. Hned mu totiž navrhli, ať k nim pošlu životopis taky. Co mi to jen připomíná? Celkově měl ze sebe na konci, až na pár malých škobrtnutí, dobrý pocit. Konečně se totiž pobavili i o tom projektu na 3D skenování okolí, u čehož mohl ukázat své zkušenosti a zájem. Mají ale ještě pár kandidátů, takže se uvidí.
Sedli jsme si a probrali naše možnosti. Shodli jsme se, že Peťova nabídka zní dobře a stálo by za to zkusit to mimo Curych. Rozhodli jsme se tedy počkát na jejich vyjádření a podle toho pořeším já nabídku v Curychu. Mezitím Peťovi poslali konzultanti kontrakt a začlo vyjednávání o platu. Teprve nedávno jsme začli pociťovat váhu našeho původu. Mluvit plynně německy, měli bychom to jednodušší. Časem si na toto téma uděláme zřejmě lepší obrázek, ale zatím to vidím tak, že při jednání se švýcarskými firmami se z naší východoevropské kasty můžem přinejlepším krčit někde za Němci a Rakušáky. Vyjednávání se protáhlo na dva dny a bylo docela náročné. Nakonec se ale úsilí zúročilo, takže ano - doporučujeme vždy vyjednávat (Lucka se smíchem přes slzy).
Několik dnů jsme byli jak na trní a včera se Peťa dozvěděl, že to klaplo!!! Pro mě to sice znamená nové hledání v jiném městě, ale vůbec nezoufám. Naopak se těším snad ještě víc než do velkého města. Další skvělá zpráva je, že Peter začíná až v únoru, takže máme příležitost si pocestovat. No a protože nám pár hodin na plánování ještě letos zbývá, řekli jsme si, že zkusíme ten vysněný Nový Zéland :)
Když jsme do tohohle šli, tajně jsme doufali, že se jeden z nás zaměstná před Vánocemi. Poslušně hlásíme, že jsme to stihli!
Minulý týden ve středu jsme se vydali na krátký výlet do Švajcu. Tentokrát nám milou společnost a psychickou podporu dělali Peťovi rodiče. Během cesty tam si Peťa na benzínkách a odpočívadlech stihl taky domluvit osobní pohovor, takže to máme dvě mouchy. První noc jsme strávili v rakouské horské vesničce Brand. Ráno jsme vykutali auto ze sněhu a pokračovali do Curychu. Večer nás turecký řidič ve svém starším Priusu dovezl do upršeného centra. Vánoční dekorace mají fakt krásné a zastřešené trhy na hlavním nádraží přišly v dešti vhod. Doufám ale, že při příští návštěvě už bude jeden z nás zaměstnaný, jinak nás ta krajina zruinuje (nejlevnější ubytko na noc šlo k pěti tisícům, 30 minut parkování 150 korun, 4 km Uberem 450 korun a tak dále, a tak dále).
Další den nás tedy oba čekal pohovor. Mě v maličké firmě vyrábějicí detektory radiace 15 minut pěšo od našeho ubytka a Peťu ve švýcarské firmě, se kterou už jeden pohovor měl, 90 minut autem od Curychu v městečku Heerbrugg. Je to kousek od německých, rakouských a lichtenštejnských hranic a výborné jsou na této poloze mimo jiné ještě bližší hory a kratší cesta domů.
V pátek byla po noční sněhové bouři obloha vymetená a cestu na pohovor mi zpříjemňovalo ostré ranní sluníčko. Postupně jsem si popovídala s osmi zaměstnanci, kteří působili velmi mile. Technicky už mě moc nezkoušeli. Pozice se týká vestavěného systému v trubce na detekci radiace a trochu dalšího programování kolem. Bavili jsme se i o platu a benefitech a nakonec se dohodli, že jim dám do Vánoc zpětnou vazbu a oni kontaktují lidi, které jsem uvedla pro reference. Suma sumárum: velká zodpovědnost a prostor se učit, příjemný kolektiv, málo dovolené a nižší plat. Myslím, že jsem se líbila, ale celý balík bohužel nezněl tak dobře jako má propadlá nabídka Sonovy. Je to poslední firma, se kterou teď jednám.
Peťa si ten den přivstal a odfrčel na východ. Čekal ho technický pohovor s několika inženýry a potkal se také s manažerem z konzultantské firmy, pod kterou by pracoval. Dozvěděl se díky tomu i další podrobnosti a že o něj mají zájem, i kdyby to zrovna s touto firmou v Heerbruggu nevyšlo. Dalším zjištěním bylo, že se od něj očekává, že bude denně pracovat v Heerbruggu. Zábavné bylo, když Peťa řekl, že jsem tu ještě já. Hned mu totiž navrhli, ať k nim pošlu životopis taky. Co mi to jen připomíná? Celkově měl ze sebe na konci, až na pár malých škobrtnutí, dobrý pocit. Konečně se totiž pobavili i o tom projektu na 3D skenování okolí, u čehož mohl ukázat své zkušenosti a zájem. Mají ale ještě pár kandidátů, takže se uvidí.
Sedli jsme si a probrali naše možnosti. Shodli jsme se, že Peťova nabídka zní dobře a stálo by za to zkusit to mimo Curych. Rozhodli jsme se tedy počkát na jejich vyjádření a podle toho pořeším já nabídku v Curychu. Mezitím Peťovi poslali konzultanti kontrakt a začlo vyjednávání o platu. Teprve nedávno jsme začli pociťovat váhu našeho původu. Mluvit plynně německy, měli bychom to jednodušší. Časem si na toto téma uděláme zřejmě lepší obrázek, ale zatím to vidím tak, že při jednání se švýcarskými firmami se z naší východoevropské kasty můžem přinejlepším krčit někde za Němci a Rakušáky. Vyjednávání se protáhlo na dva dny a bylo docela náročné. Nakonec se ale úsilí zúročilo, takže ano - doporučujeme vždy vyjednávat (Lucka se smíchem přes slzy).
Několik dnů jsme byli jak na trní a včera se Peťa dozvěděl, že to klaplo!!! Pro mě to sice znamená nové hledání v jiném městě, ale vůbec nezoufám. Naopak se těším snad ještě víc než do velkého města. Další skvělá zpráva je, že Peter začíná až v únoru, takže máme příležitost si pocestovat. No a protože nám pár hodin na plánování ještě letos zbývá, řekli jsme si, že zkusíme ten vysněný Nový Zéland :)
Když jsme do tohohle šli, tajně jsme doufali, že se jeden z nás zaměstná před Vánocemi. Poslušně hlásíme, že jsme to stihli!
Komentáře
Okomentovat