Plán

1. Podat výpověď a nezpůsobit tím šéfovi infarkt.
2. Najít zajímavé pracovní pozice.
3. Zdokonalovat se a studovat, co bude třeba.
4. Poslat životopisy do několika firem.
5. Zaválet u pohovorů a vybrat si tu nejlepší nabídku.

Bod číslo jedna máme úspěšně za sebou. Vyloženě radost jsme tím nikomu asi neudělali, ale vypadá to, že nám v práci fandí. Na popud kolegů, kteří chtěli vědět, kam celé tohle dobrodružství bude směřovat, vlastně vznikl i náš blog.

Druhý a třetí úkol nám zřejmě zabere ještě dost času. Oba jsme FIŤáci a dělali jsme v aplikovaném výzkumu v oblasti aerospace. Peťa se zabýval problémy z grafiky, snažil se do kokpitů dostat dotykové displeje a vedl tým šikovných lidí. Rád by se dál zabýval počítačovým viděním, které ho zaujalo už na vysoké. Teďka začíná dost frčet i strojové učení, které by ho bavilo, a to samozřejmě nejraději v automotive nebo aerospace. Já jsem vysedávala u okna v laboratoři, hrála si s real-time operačními systémy a analyzovala nějaké srandy ve vícejádrových procesorech. Chtěla bych zůstat ve světě embedded, u moderních výpočetních platforem, a trochu víc programovat.
Ve Švýcarsku sídlí spousta zajímavých firem, a to zřejmě i proto, že jejich univerzity jsou na světové úrovni. To implikuje skvělé možnosti, ale taky konkurenci. Počítáme s tím, že ucházení se o pozice bude ještě předcházet dlouhé studium.

Napsat dobrý životopis je prý věda, stejně jako průvodní dopisy do vybraných firem. Na to si tu určitě ještě v budoucnu postěžujem. Pokud nám firma odpoví a zvládnem vstupní pohovor, můžeme čekat další kola. Zvlášť u větších firem bývá filtr solidní a celý proces může být na dlouhé lokty. První odhad nejdřívějšího nástupního data je začátek října. Uvidíme, jak to půjde. Naštěstí nemáme moc kam spěchat a nikdo z úřadu práce náš blog určitě nebude číst.

Všichni asi ví, že Švýcarsko je země čtyř jazyků, a tak se nás známí často ptají, jak se tam chceme dorozumívat. Anglicky. Peťa maturoval ve francouzštině a já se učila pár let německy. Ani jeden z nás si ale na práci v těchto jazycích netroufáme. Nabídky práce v angličtině, zdá se, jsou a angličtinu jsme oba používali v práci přes čtyři roky, takže bychom mohli být v pohodě. Podle toho, v jaké části najdeme práci, se potom budeme muset aspoň trochu doučit jazyk, ať jsme schopní prohodit pár slov se sousedy, v obchodě nebo třeba restauraci. I když chodit do restaurací se ve Švajcu budu muset asi teprv naučit. Sýrové fondue s pár kostkama chlebíčku za 25 CHF na osobu mě loni trochu poznamenalo.